PŘIVÍTÁNÍ RUSALEK

Obvykle na počátku dubna, během prvních teplých dní jarního období se probouzí víly – rusalky. Víly po zimním spánku vycházejí na břeh, kde tančí a svými tanci přivolávají na zemi životodárnou rosu. Dívky čistily studánky, v nichž víly nejen žily, ale také je ochraňovaly. Mladičké dívky je čistily svlečené a na jejich okraji ke konci své práce ponechávaly drobné dary vílám, ale také zelené věnečky, jako odznaky své čistoty a nevinnosti. 

Smyslem těchto magických úkonů bylo nejen projevit úctu vílám, které ve vodních pramenech sídlily, ale také přivolat déšť na osení. V našich krajích bylo čištění studánek často doprovázeno  obřadní obchůzkou bíle oděných děvčat s "královnou" zvolenou ze svého středu, tou nejpůvabnější dívkou symbolizující jarní bohyni, pro kterou vybíraly dary, z nichž si později připravily společnou hostinu, při níž nesměla chybět smažená vejce. Tento obřad však probíhal v různých termínech od jara až do konce podlétí, někdy spadal až do období svatodušních svátků.

Obdobný rituál známe i z východoslovanského prostředí. Zdejší rusalie byly zasvěceny rovněž dívkám a jarní bohyni, nezapomínalo se však ani na divoké jarní vody a jejich ochránkyně, rusalky. Mladé dívky v šatech s dlouhými rukávy a bez amuletů v minulosti zřejmě napodobovaly právě rusalky a podobně jako i ony tančily po polích, aby jim zajistily vláhu.

Dívky rovněž rusalkám přinášely ke břehům řek a studánek dary, v předvečer svátku sv. Jiří se navíc s pomocí věnečku snažily dopátrat, vdají-li se nebo ještě rok zůstanou doma s rodiči. Obřad tohoto dne probíhal v odpoledních hodinách. Dívky si nejprve zvolily tu nejkrásnější ze svých řad, která v průběhu celé ceremonie představovala jarní bohyni Lelju. Poté ji usadily na z drnů předem připravenou lavičku. Pak mladou krásku ozdobily zelenými ratolestmi, na hlavu jí nasadily věnec z květů a rozložily kolem ní přinesené dary. Pak vesele tančily za zpěvu písní, v nichž svou vyvolenou opěvovaly, jako živitelku a dárkyni budoucí úrody. Když chorovod skončil, "Ljelja" vstala, rozdělila mezi děvčata veškeré potraviny a odhazovala věneček, jenž se dívky snažily zachytit. Té, které se to podařilo, ta si jej schovala do příštího jara, jako symbol blahobytu a štěstí, ve věcech milostných.

 Tento krásný obřad v sobě zřejmě dochoval relikty mystérií zachycujících loučení jarní bohyně se svobodou před tím, než symbolicky předá svůj věneček do rukou vyvoleného partnera, pravděpodobně jarního boha, s nímž následně oplodní celičkou zemi.

Rusalie dost možná trvaly po celý týden a bezprostředně předcházely svátkům mladého jarního boha, kterého v západoslovanském prostředí uctívali pod jménem Jarovil, z lidové tradice východních Slovanů jej známe jako Jarilu.